Letošní „otevírání“ připomínalo spíše podzimní „zavírání“. Počasí vůbec nepřipomínalo jaro a vůbec jsme nezáviděli těm, kteří se plavili a přitom se „udělali“ – ale nutno říct, že vodákům to ani nepřišlo, že je taková zima.
Sešli jsme se před nádražím, motoráčkem dojeli do stanice Závratec a pak pěšky po silnici došli do Mladotic. Jako spousta přihlížejících jsme pozorovali stoupající vodu v řece a očekávali příjezd prvních vodáckých posádek…naše další putování vedlo podél řeky až do cíle na základnu skautů do Ronova nad Doubravou, kde jsme si mohli zakoupit něco dobrého k snědku.
… a co vy na to, že bychom někdy vytvořili posádku a zkusili si sjet aspoň nějaký úsek?
Počasí v sobotu, kdy nás čekala cesta „pěškobusem“ ze Zbýšova /tam jsme dojeli z Čáslavi autobusem/ do Paběnic, se konečně trochu umoudřilo.
V Opatovicích jsme si pohladili Tvrdíkovic koně u Terezčiných prarodičů, stavili se na základně v Hološinách, dali si krátkou přestávku na občerstvení a poté známou lesní cestou rychle spěchali do sokolovny.. Šup do kostýmů – někteří z nás měli opravdu originální – viď Ondráši, a už se mohlo tancovat, soutěžit, kupovat a měnit tombolu jako na opravdovém plese…
Velké poděkování patří rodičům, kteří pomohli s odvozem nás všech zpět domů – jinak bychom šlapali po svých…
Když jsme se ráno sešli u vlaku, vypadalo to spíš, že vyrážíme na hory na lyžák. Sněžilo a sněžilo a my se přesto v takovém počasí vydali na tradiční masopust do Hostovlic. Cesta ze Žlebů na místo určení připomínala spíš horskou túru, sněhu bylo skoro po kolena – teda určitě těm nejmenším, Julince a Terce, silnice zavátá, pořád sněžilo – ale přesto to bylo fajn.V masopustním průvodu jsme opět potkali všechny známé masopustní převleky a jako vždy – někteří se zase po roce báli hlavně velkého huňatého, rozverného MEDVĚDA. A např. zubaři ošetřující příchozím bolavé zuby, také budili hrůzu. No prostě bylo veselo…
A jelikož jsme pravidelnými účastníky, tak jsme na přání pana starosty dostali na cestu domů každý výbornou jitrnici…
Tož za rok v Hostovlicích opět naviděnou…a přitom si budeme zpívat „Masopust držíme, nic se nevadíme pospolu…“
Na „ledovku“, jak této pravidelně se konající akci říkáme, se nás vydala do Prahy v období pololetních prázdnin opět velká skupina. Paráda při cestě vlakem byla ta, že jsme měli rezervována místa tam i zpět, takže odpadla starost v hledání místa k sezení a počítání, zda se někdo někde nezapoměl.. Po příjezdu na hlavní nádraží vedla naše první cesta metrem do školy Plamínková na Pankráci /blízko obchodního centra Arkády/ a protože jsme v této škole byli již několikrát, naše ubytování proběhlo téměř bleskově. Jen ty schody do 3.patra by nemusely být…
A pak už následovalo ježdění metrem, autobusy, elektrikou, lanovkou – podle toho kam jsme se vydali. Během pobytu jsme letos navštívili např. FATU MORGANU /botanická zahrada/, ŽIŽKOVSKOU TELEVIZNÍ VĚŽ, PETŘÍN A ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ, PRAŽSKÝ HRAD a přilehlé okolí, MUZEUM POVĚSTÍ A STRAŠIDEL, MUZEUM ČOKOLÁDY, POLICEJNÍ MUZEUM s poutavou policejní akční ukázkou, prošli jsme Staré město a Staroměstské náměstí, dívali se na ORLOJ, byli jsme na koncertu DĚTI DĚTEM v Kongresovém centru…atd. a protože jsme opět nestihli vše co bylo v nabídce tak za rok v Praze na „LEDOVCE“ opět AHOOOOOJ !
..a poznámka nakonec: moc se nám líbili přestávky na očerstvení v mekáči… což je pravidlem každý rok …
Na první víkendovou výpravu v tomto roce jsme se vypravili motoráčkem do Třemošnice, kde jsme chtěli zdolat kopce pod Lichnicí… Sice nás moc nebylo, ale nám to nevadilo. Kdo měl pekáč na sjíždění, vyhrál, ale i my ostatní jsme si poradili.Využili jsme vše na čem se dalo jezdit – dokonce i na pytli od granulí to šlo… pak chvilka na občerstvení od maminky a šup, sjíždíme kopec znovu a znovu. Nejlepší byl dojezd s hupem, kdy někteří po dopadu nebyli ani vidět…
A obvyklá tečka na závěr – zastávka v místní cukrárně na náměstí, kde jsem si dali něco dobrého a hurá vláčkem zpět do Čáslavi…
