Konečně nastal den D, den kdy začal náš milovaný tábor. (Pokračování textu…)
29. května jsme se společně s dětmi vydali na poslední letošní akci a to na Pohádkový les.
Vyjeli jsme před půl jednáctou vlakem na Horky, odkud jsme si to vyšlápli pěšky álejí až do Bratčic. Udělali jsme si malou procházku na Tisou skálu a pak už se sešli v 13:00 na hřišti I se zbývajícími dětmi, které se přišly podívat a pohádkovou trasu si projít.
Celá trasa nebyla příliš dlouhá, na každém stanovišti na děti čekala nejedna pohádková bytost u které musely děti splnit záludné úkoly, za které potom dostaly odměnu v podobě sladké dobroty. Po splnění všech úkolů se zase vrátily na hřiště, kde čekaly na zbývající soutěžící a pohádkové bytosti.
Přišlo něco kolem 160 dětí. Kolem 16. hodiny odpolední se bytosti začly scházet na hřišti ( soutěže byly oficiálně ukončeny ) kde se I s dětmi vyfotily. Na hřišti už panovala nejlepší nálada, prodávala se cukrová vata a vyhrávala kapela. Všichni se výborně bavily. Potom už byl čas se vydat zpátky na vlak, domů jsme dorazily něco po 18. hodině. Lépe jsme tenhle školní rok ukončit nemohli.
Jednoho ne moc slunného,leč příjemně vlahého víkendu jsme se rozhodli,že navštívíme Paběnický zámeček a při té příležitosti i divadelní představení ,,Poprask na laguně“,které si nacvičil paběnický ochotnický spolek ve své sokolovně.
Sešli jsme se v sobotu na čáslavském autobusovém nádraží,bágly naložili Zdendovi do auta,rozloučili se s rodičovstvem a odkráčeli smělým krokem k autobusu,který nás odvezl na místo určení.Do Zbýšova.Po výstupu z autobusu jsme se spočítali a vyrazili přes Opatovice směr Základna Hološiny.Po příchodu do Hološin jsme se rozprchli na krátký průzkum okolí a poté jsme se šli ubytovat na zámeček,kde na nás už čekal Zdenda s našimi zavazadly. Uložili jsme se věci a šli si hrát ven s Astou.A protože někteří už měli hlad upekli jsme si buřty.Mezitím nám staršáci udělali kulturní vložku při které jsme se velice nasmáli.:) Mezitím Terky vyráběli kytice z lesního kvítí,na děkovačku večerního představení ,,Poprask na laguně“.Po snědení buřtů se vybraní jedinci odebrali na svých komnat,aby se připravili do divadla.Rozloučili se s námi,vzali si květiny a odešli za kulturou.A my zbylí jsme se museli zabavit sami.Hráli jsme takových her,že bych si ani na všechny nevzpomněla. 🙂
Po setmění jsme se obebrali dovnitř a tam pokračovali v zábavě.Zanedlouho se k nám připojili i ,,divadelní kritici“,kteří nám vyprávěli své zážitky a pak jsme hráli spousty her dlouho do noci.
Ráno jsme vstali již brzy a rychle se nasnídali,aby jsme se co nejdříve dostali na cestu do Paběnic,kde jsme pozorovali ,,divoké“ koně.Po návratu jsme se zbalili,uklidili komnaty a čekali na špagety.Po obědě jsme jsme svá zavazadla odnesli do haly a posléze je naložili zpět ke Zdendovi do auta.Staršáci uklidili pozůstalosti po nás a vyrazili jsme zpět do Zbýšova,kde na nás čekal autobus. V Čáslavi na autobusovém nádraží si nás i naše zavazadla rozebrali rodiče a jelo se domů.Počasí se vydařilo,zábava byla pestrá a každý z nás si teď může říct:,,Spal jsem na zámku“. 🙂
29. dubna se opět celá pionýrská parta, včetně dětí a rodičů, sešla v Břízkách aby upálili nejednu čarodějnici.
Po příchodu k bráně už byly všichni vítani strašidelnými čarodějnicemi, u kterých museli všichni splnit zadané úkoly. Poté děti dostaly kartičky se kterými musely obejít zbylých 8 stanovišť ( např. prolézaní překážkovou dráhou, chůze na chůdách nebo hledání bonbon se zavázanýma očima ) které byly rozmíštěny po celém prostoru. Za splnění všech úkolů dostaly děti lístek do tomboly, ve které potom vyhrávaly skvělé ceny.
Postupem času, kdy už většina dětí měla obejité všechny stanoviště, se začly I s rodiči scházet u ohně, kde se už tyčila čarodějnice, čekající na upálení. Pak čekalo ještě klasické opékání buřtů.
Celý průběh večera byl nakonec skvělý. I přes původní nepřízeň počasí, senakonecsluníčko umodřilo a vysvitlo. Čarodějnici jsme se velkým potleskem upálili a už jsme se chystali vyhlašovat tombolu. Předtím však ještě čekalo vyhlášení soutěže o nejhezčí čarodějnici večera.
Pak už nás čekala famózní diskotéka, kde si každý tanečník přišel na své, za celý večer zazněly známé hitovky jako např. Makaréna apod ☺ Diskotékou ale tento skvělý večer skončil, protože už odbila devátá hodina večerní, kdy se všichni pomalu vydali domů. Teď nezbývá nic jiného než se opět těšit na další pionýrskou akci.
Letos se nás sešlo opravdu hodně.
Jeden z jarních víkendů, konkrétně 15.-17.4. jsme se vydali na skautskou chatu do Ronova, kde jsme se rozhodli nocovat a podrobovat se přednáškám a výuce kvůli BHCO J Sešlo se nás něco kolem 20 včetně vedoucí Nadi, která celou akci vymyslela. Jely jsme dohromady 3 skupiny, mladší M (10-13 let), starší S (14-18) a kmeti M (18-99), ubytovaly se a pustily se do prvních ukázek úkolů, které na přežití budeme muset zvládnout, doplnily jsme si znalosti o uzlech a vyjasnily si, co je to ten PIONÝR J
Nakonec jsme si všichni sesedli u ohně a opekli si buřty. V časných ranních hodinách jsme už opět stáli na nohách a protahovali svoje zkoprnělá těla při Ondrově rozcvičce a nakonec si zaskočili I do krámku doplnit zásoby jídla a pití JNa sobotní den nás čekala především zdravověda, bez které se na BHCO ale I v běžném životě neobejdeme, po odpolední siestě a turnaji ve fotbale jsme si opět sesedli kolem ohně a zkoumali různé techniky šifer, které měly velký ohlas, a poté hlavně morseovku kterou jsme
se učili vysílat na dálku J Večerní program jsme si doplnili hrami a písničkami a někteří z nás I koupelí v Doubravě J Nedělní den jsme zakončili především orientací na mapě pomocí buzoly, pexesem ve stylu turistických značek, doděláváním lodiček, které jsme následně vypouštěli a hlavně opalováním u Doubravy J Další krásně strávený víkend, ze kterého jsme přijeli plně nabiti pozivitními dojmy a novými zkušenostmi 😉
Jako každý rok I letos jsme se s pionýrem vydali ‘‘Odemykat Doubravu’’ . Po deváté hodině ranní jsme nasedli do vlaku, který po krátké chvíli byl zcela doplněn klubem českých turistů, zatímco skautíci z Kutné Hory si museli počkat až na další vlak.
Vyjeli jsme tedy vstříc novým zážitkům které začínaly ve městě Třemošníce. Odtud jsme ve velkém počtu došlapali až k řece Doubravě odkud jsme už bedlivě sledovali první vodáky. Hlasitým : Ahóóóóój jsme obdařili každého buď na raftu nebo na kánoích. Dál jsme pilně šlapali podél řeky, na mostě se zastavili, dali si menší pauzu, kluci si mezitím našli ‘kešku’ a my si zahráli pár her.
Počásí nám přálo, bylo pěkně teplo a když se sluníčko rozhodlo, dokonce na nás
chvílemi I vykouklo. V Ronově nad Doubravou jsme si udělali poslední zastávku. Tam byla totiž konečná stanice I pro vodáky. Útulné posezení s občerstvením, cukrovou vatou nebo prodejem perníčků nás víc než zaujalo. Zakončili jsme to hrou zvířátkového pexesa, kde se místo kartiček s obrázky, používali zvuky a grimasy jednotlivých hráčů.
Na vlak jsme přišli sice s předstihem zhruba půl hodinky, ale I tak už jsme tam viděli nervózní skautíky kteří si nemohli nechat ujít možnost být ve vlaku první.Nakonec jsme se ale I s turisty I se skautíky dovnitř motoráčku vešli a k překvapení všech, I pána průvodčího jsme dojeli do Čáslavi, kde už na většinu čekali rodiče ☺ Myslím, že to byla další vydařená akce.
12. března byla opět další vydařená víkendová akce, s Pionýrem jsme se totiž vydali na Paběnický karneval.
Sraz jsme měli až po obědě, tudíž ve třičtvrtě na jednu, autobusem jsme odfrčeli na rozcestí k Opatovicím odkud jsme si to pěsky šlápli až k naší hološinské základně, kde jsme si udělali menší pauzu.
Po příchodu do Paběnic už na nás čekala jen hromada zábavy.V paběnické sokolovně, kde jsme se i převlékali, jsme se tedy vrhli do víru zábavy. Mezi maskami byly viděny např. Čarodějnice, princezny, klauni nebo třeba taky Bořek Stavitel, muchomůrky a Maková panenka.
Pro děti byl připraven bohatý program, takže kromě tance si zahrály nejen spoustu zábavných her ale I zkusily štěstí v tombole, či se posilnily v místním stánku.
Po skončení programu si pro děti přijeli rodiče, po páté hodině odpolední už jsme si tedy mohli jenom libovat nad další hezkou akcí I s přispěním sluníčka.
Ani o tomto víkendu jsme nezaspali, začali jsme páteční schůzkou, při které se na nás krásně usmívalo sluníčko a pokračovali jsme sobotním výšlapem.
Při ranním srazu jsme napočítali celkem 31 účastníků a to I s opozdilcema, kteří sraz, díky spožděnému vlaku, stihli.
Vlak nás dopravil až do 10 kilometrového vzdáleného města – Kutné Hory. Ta je známá především svými honosnými památkami, a to my, jako správní pionýři přece víme. Tudíž jsme zavítali do strašidelné kostnice.
Historie téhle kaple byla vice než děsivější, shlédli jsme lebky zemřelých bojovníků v husitské válce, třásli se strachy u čtyř pyramid, které byly postaveny jen z lidskýh lebek a žasli nad úžasným lustrem, kde byly použity všechny kosti lidského těla.
Po návštěvě Kostnice už ale následoval náš očekávaný Masopust. Vydali jsme se tedy směrem na Kaňk, po krátkém bloudění jsme I my našli hospodu, u které se vařili nejvybranější pochoutky a hrála skvělá hudba. Průvod začínal od 13:00 a tak jsme se po krátkém odpočinku vydali ke škole, odkud se masky linuly. Skončil opět u hospody, odkud jsme se vydali zpátky do centra města. Doplnili jsme zásoby v Kauflandu a nakonec se usadili na místním dětském hřišti, kde se vyblbli I nejmladší I nejstarší účastníci výletu.
Zakončili jsme to famózní jízdou na lanovce a zjistili že nás tlačí čas. Tudíž jsme přidali do kroku abychom stihli vlak. Vše proběhlo v pořádku, žádné z dítek ztraceno nebylo. Tudíž by se akce dala opět považovat za povedenou, i když průvod v Hostovlicích je lepší.
A tak jsme se opět vydali na dlouhou pěší tůru. Cílem byla naše pionýrská základna, kam se léta sjíždíme na tábory. V sobotu ráno jsme se před desátou sešli na autobusovém nádraží a vyjeli směr Opatovice. Naše první zastávka byla tedy v našich milovaných Hološinách, kam jsme z Opatovic došlapali pěšky.
Jako každoročně jsme si rozdělali oheň a v poněkud mrazivých podmínkách opekli špekáčky. Když jsme ’’zahladili’’ stopy po ohništi vydali jsme se do Hraběšína hledat kešku. ( napiš, co to je protože já nevím jak pochopitelně to napsat, aby to nebyla blbina ) Po úspěšném nalezení a menší procházce jsme dorazili do lesa, kde jsme si zahráli spoustu her a nasvačili se. Když jsme potom dorazili do Zbýšova celí zmožení, řidič autobusu se nestačil divit, proč jsme mu tam skoro všichni usnuli.
Mezi 4.-6. únorem se opět konala naše oblíbená akce s názvem Ledová Praha. V pátek ráno se nás na vlakovém nádraží sešlo něco kolem 27 účastníků a okamžitě jsme horlivě uvažovali kam se všude vydáme. Ledová Praha je totiž známá svými pozorohudnými kulturními zážitky 🙂
Vlakem jsme vyjeli chvilku před 9.ranní, do Prahy živí a zdraví jsme dorazili něco po desáté, odkud jsme vyrazili směr Pankrác, kde nám místní škola poskytla azyl. Po ubytovacím ceremoniálu jsme se nasvačili a vyrazili poznat všechna tajemná zákoutí pražských ulic a památek.
Za zmíňku určitě stojí navštívení bobové dráhy. Nejen že nás čekala strhující zážitek na “klouzačce“ o délce 800 metrů ale doplnil to ještě překvapivým výstupem psíka, který na nás čekal při jedné prudké zatáčce. Kdo se nelekl, minimálně musel zabrzdit… A to nepočítám ty, co se vyklopili 🙂
Když jsme dojeli na Vyšehrad, kde se měl zanedlouho konat koncert “Děti dětem“ jsme se ještě rozhodli navštívit Policejní muzeum, které nás letos a vlastně i vloni velmi zaujalo vlastním programem, který si pro nás připravilo. Čekal nás poutavý výklad o policejních zásahech který byl doplněn dokonalými ukázkami policejní práce. Docela jsme se báli, že si nás policajti odvedou rovnou do vězení nebo nám přinejmenším zlámou ruce, tak, jak to dělali těm “zlodějíčkům“ 🙂 Potom jsme si mohli vyzkoušet různé oděvy, které policajti při různých událostech nosí.
Na páteční večer už tedy zbýval jen koncert. Obvykle býval v sobotu, ale uvaděči asi poznali, že jsme po sobotě dost zmohlí, tudíž jsme tam vždy skoro usínali 🙂 V pátek ale ještě ne… Program byl skvělý, sliboval taneční i hudební čísla, folklórní soubory nás zaujaly svojí délkou, zatímco tanečníci svými mnoho-otočkami, punk-rocková skupina Treska nás nezklamala ani letos a opět si připravila pásmo velmi zajímavých, a u diváků asi oblíbených, písniček. Zakončil to famózní výstup skupiny Maxim Turbulenc, který nezklame ani ty nejstarší z nás 🙂 Poté už nás čekala jen “teplá“ postýlka v podobě karimatek a spacáku… Každý z nás usínal s pocitem krásně prožitého dne a to jsme ještě nevěděli co nás čeká v sobotu 🙂
Ráno jsme neváhali a vyrazili do muzea našeho oblíbeného časopisu – Čtyřlístku, kde jsme se dozvěděli leccos o spisovateli i o 4 postavičkách, kterým jsme jednu chvíli nemohli ani přijít na jméno 🙂
Kousek odtut se ukrývalo vojenské muzeum, které zaujalo především mužské pohlaví. Ale myslím, že i my holky si tam našly svoje koutky, které se nám líbily. Po krátkém rozchodu na Václavském náměstí jsme se vydali na Petřín, romantické místo se sochou K. H. Máchy, se známou věží, ve které jsme objevili stálou výstavu J. Címramana, a zrcadlovou síní. Nahoru jsme si to pěkně vyšlapali po svých, zpátky dolů jsme se ale už pěkně vezli lanovkou 🙂 Další zastávka byla kousek za Karlovým mostem, kde na nás číhalo muzeum pověstí a strašidel, tam šli jen nebojácní odvážlivci, ale myslím, že stálo za to 🙂 Po přejití Karlova mostu jsme se vydali směr – Staroměstské náměstí kde jsme shlédli orloj a vystoupali jsme i na VYSOKOU ( !!! ) Staroměstskou radnici… 🙂 Potom jsme se ještě zastavili na Žižkově kde nás svým velkolepým výhledem překvapila Žižkovská televizní věž, ve tmě je na Prahu nádherný výhled 🙂 Po příjezdu do školy už jsme se jen umyli a opět se odebrali do říše snění 🙂
Po ranní balení jsme se ještě zastavili na GameFestu, což jsme si užili stejně asi nejvíc. Čekala na nás škola plná počítačových a stolních her všech druhů, holky si vyhrály v tanečních a zpívacích hrách, popřípadně v řízení aut a střílečkách, zatímco kluci si mohli zabubnovat či zahrát na kytaru, virtuálně si kopnout do míče nebo si prostě jen zahrát piškvorky 🙂 Celá akce se myslím, velmi povedla 🙂
Po 3. hodině si nás už jen rodiče rozebrali na nádraží, celí unavení a uchození jsme se s radostí vydali domů. Tahle akce prostě každoročně stojí za to! 🙂
